Starší český název kazivec. Barva fluoritu je silně variabilní v závislosti na poruchách krystalové struktury a na chemických příměsích; často se mění i v rámci jediného krystalu (zonarita) či agregátu. Je bezbarvý, bílý, modrý, růžový, hnědý, černý, žlutý až oranžový, nejčastěji je fialový nebo světle až sytě zelený. Velmi tmavé bývá zabarvení fluoritu v blízkosti radioaktivních minerálů, kde má až černou barvu. Je dokonale štěpný podle oktaedru, skelně lesklý, na štěpných plochách často poněkud perleťově lesklý, průsvitný až neprůhledný. Tvrdost 4, hustota 3,18 g.cm-3, bílý vryp. Vyskytuje se nejčastěji v podobě zrnitých až kusových agregátů, je i celistvý. Poměrně hojně tvoří xx, nejčastěji omezené krychlí, někdy i oktaedrem a čtyřiadvacetistěny. Častá jsou penetrační dvojčata podle (111).
Výskyt: Nejvýznamnější jsou hydrotermální žilná a metasomatická ložiska, častý je na greisenových Sn-W ložiskách, vzácně se vyskytuje v
pegmatitech a v sedimentech.
Použití: Důležitá surovina pro hutnictví (tavidlo). Uplatňuje se v chemickém průmyslu jako surovina pro výrobu HCl, umělého
kryolitu (používá se při výrobě Al z
bauxitu), freonů pro chladírenství, fluoridovaných zubních past a mnoha jiných látek. Formy pro odlévání kovového uranu se vyrábějí lisováním práškového fluoritu. Pro optické účely se fluorit vyrábí uměle.
Poznávací znaky: Nekovový vzhled, nízká tvrdost, štěpnost podle oktaedru, skelný až perleťový lesk na štěpných plochách, bílý vryp, většinou fialová nebo zelená barva, zonalita xx i agregátů.